Alena Kupčíková

- Sex/m2

10.4.-9.6.2015

Na české výtvarné scéně působí Alena Kupčíková už řadu let. Její zrání probíhalo v 90. letech na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni a Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze, posléze byla přijata na Akademii výtvarných umění. Než ji v roce 2010 ukončila doktorským titulem, absolvovala několik stáží – rok sbírala zkušenosti na Technikon Natal v Durbanu v Jihoafrické republice, později na École Nationale Supérieure des Beaux Art v Paříži.

V té době se vyprofilovala jako konceptuální umělkyně – základními tématy její tvorby bylo zkoumání překrývajících se oblastí umění a lidského kulturního a společenského života, základním prostředkem jejího vyjádření byla nová média.

Zabývala se záznamy různých akcí, které převáděla do hudebních partitur transformovaných posléze v digitální hudbu. Tak do partitury zaznamenala i pohyb osob sledovaných pomocí GPS, vlastní cesty nebo třeba i posun slunce po obloze. K takovým akcím vytvářela fotografické záznamy, videa, kresby a zápisy, které prezentovala v precizně koncipovaných instalacích.

I když se od této prvotní linie v současné době odchýlila, způsob vidění a nabyté zkušenosti bohatě zúročila v díle nacházejícím se na hranici umění, vědy a edukace: ve slabikáři a preventivním testu pro dyslektické děti. Multimediální zkušenost (a nepochybně i vlastní dys diagnóza) autorce umožnila propojit různé způsoby vnímání reality a vytvořit interaktivní knihu-program, která spojuje mluvené a psané slovo s vizuálními a hudebními záznamy. Slabikář Aleny Kupčíkové pak v roce 2014 dokonce získal významnou cenu – na 8. mezinárodním veletrhu vynálezů IEIK v čínském Kunshanu mu bylo v konkurenci 249 prezentovaných projektů z 35 zemí světa uděleno první místo.

Autorka na sebe však v posledních letech upozornila i svou volnou tvorbou. Od roku 2000 totiž rozpracovávala téma osobní fascinace ženským tělem, které fyzicky propojovala se svými uměleckými artefakty. Tak v cyklu nazvaném Chlupatice přenášela části těl svých přítelkyň do prostoru díla: vyžádala si od nich chloupky z ohanbí a ty pak lepila na papír do podoby subtilních kresebných reliéfů, jejich portrétů nebo aktů. S dárkyněmi také natáčela videa, ve kterých se zabývala otázkami intimity, soukromého, ženského, lidského.

Takový koncept (mezi lety 2002 a 2014 mnohokrát vystavovaný ve významných českých veřejných institucích) vzbudil pozornost a s ní i četnou kritiku. Ta zmiňovala nejčastěji obscénnost, bulvárnost nebo zákeřněji hlavně „ženskost“ děl. Kvůli prudérnosti publika čelila autorka také na nejedné z výstav invektivám, které vyvrcholily na mezinárodním podiu – když jí byla ve Francii udělena cena Louis-Vouitton Moët-Hennessey, zcenzurovala ji samotná manželka bývalého prezidenta, Bernadette Chirac, která Aleně Kupčíkové odmítla cenu předat.

Ve své zaťatosti se však podobnými odmítavými postoji autorka nenechala zviklat a cyklus Chlupatic tak v průběhu let rozvinula do dalších cyklů. Na reliéfy z lepených chloupků navázala cyklem maleb jediným ženským chloupkem, který pak u každého díla instalovala jako relikvii, nebo začala vytvářet reliéfy, v nichž chloupky od svých dárkyň zlatila, stříbřila a nakonec je osadila diamanty. Tento koncept také rozpracovala do podoby obrazových mozaik, v nichž jsou ženská těla sestavovaná z broušených křišťálových kamenů značky Preciosa zalitých posléze do epoxidové pryskyřice, aralditu a transluxu. Jakoby si portrétované ženy i materiál z jejich těl zasloužil speciální zacházení – zasazení do luxusu. Z toho vyplývá, nakolik je Alena Kupčíková oslněná fyzickou podstatou ženy, jejím tělem, jejími sociálními rolemi a funkcemi, když ji nejen podrobuje soustavnému a detailnímu výzkumu, ale nakonec i doslova adoruje, nábožně uctívá, zahrnuje bohatstvím a fixuje na věčnost.

Přítomná výstava Sex/m2 je prezentací všech autorčiných cyklů sjednocených námětem ženy, které v jejím ateliéru vznikaly v posledních čtyřech letech. Kromě Chlupatic zde Kupčíková představuje i sérii smaltů z cyklu Kabaret ženy v jejím přirozeném světě, které od ostravského sympozia SmaltArt, kde si tuto dnes nepříliš využívanou techniku osvojila, vystavuje vůbec poprvé. Pomyslný vrchol však tvoří obraz z cyklu Československá Epopej, který je zároveň nejaktuálnějším dílem, jež se na výstavě objevuje. Jde o první dokončený obraz ze série, v níž autorka zamýšlí v bohaté skrumáži výjevů z historie i současnosti Československa (neboť v tomto státě se autorka narodila a strávila dětství i část dospívání) představit etnika, která přešla přes naše území a zanechala tu stopu v podobě svého genofondu. Ten je v díle zastoupen zcela reálně – jak jinak, než chloupky z ohanbí dárců pocházejících z Francie, Švédska, Německa, Ruska, Maďarska ad. Její poslední práce tak navazuje nejen na vlastní koncept Chlupatic, ale vstupuje do dialogu také s národním diamantem v podobě Slovanské epopeje Alfonse Muchy nebo s konceptem nejrealističtějšího umění, jak jej chápal Yves Klein a umělecké uskupení Nouveaux Réalistes.

Závěrem zbývá konstatovat, že ve svém díle se Alena Kupčíková v posledních letech výrazně vyhranila – i když je její projev křehký a subtilní, je zároveň úderným příkladem osobitého uměleckého postoje, který se nenechá zviklat narážkami na přílišnou ženskost nebo cenzury hodnou vulgaritu. Její dosavadní dílo tvoří nejen výtvarně hodnotný celek, ale i důležitý příspěvek k dnešnímu chápání ženské sexuality a erotiky, a tak i ženské nezávislosti a svobody.

 

kurátorka výstavy: Kateřina Tučková

 

více o Aleně Kupčíkové >

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom